PZ s VOK Badem slovy Andrey Slováčkové
Na zkoušky jsem šla 26.9. né zrovna přesvědčená, že to zvládnem na 1 cenu..
Bady sice pracuje dobře, ale je to velký zbrklík a já vlastně taky...A co čert nechtěl, vylosovali jsme si 7. No a jak to bývá, bylo to 1 pořadí
ve 2 skupině u ohařů..Po proběhnutí všech náležitostí jsme nastoupili do pole.. Bylo krásně, horko, svítilo slunce jak v létě..
Na společném honu se Bady proběhl, po střelbě se vždy zastavil a rozhlížel se, co kde padá, pak se dal znovu do cvalu a šlapal jak hodinky..Trošku jsem se uklidnila , i když ne na dlouho. Po uvazání na vodítko jsem Bady nemohla udržet v klidu, pořád hledal, byl nervozní, protože se střílelo, a žádnou zvěř nenašel..Další disciplína byla přinášení pernaté , tu předpisově donesl i předal.. Bohužel jiní to štěstí neměli, ještě teplém bažantovi skončil i pán s druhým výmarem.. Při nástupu na pohozenou pernatou už jsem si říkala, že tuto disciplínu zvládne levou zadní, je jeho oblíbená.. Ale Bad mě tak vystresoval, že jsem chtěla ze zkoušek odstoupit...Běhal po poli jak blesktam a zpátky, neustále mě sledoval očima, a ne a né mi toho bažanta najít. Už jsem to psychicky nezvládla, a udělala krok směrem k bažantovi, že ho seberu a půjdem domů.. Rozhodčí mě ale zastavil a udělal dobře. Bady se po 5 min teda vyběhal po poli, donesl mi opět předpisově toho bažanta, a šlo se na další disciplínu.. Už jsem nelenila, Bada uvázala na dlouhé vodítko a nechala ho běhat celé zkoušky kolem sebe jak koně na lonži..Všichni přítomní se ze začátku na mě dívali a nechápali, proč ho tak unavuju, ale zbytek zkoušek proběhl pak naprosto v pohodě, dokonce mi předpisově vystavil bažanta, cožje jeho slabá stránka..Přinášení kachny z hluboké vody už byla odměna.. Po proběhnutí zkoušek bylo sposta těch, kteří byli spokojení, ale i těch,kteří byli smutní.. Psi polehávali ve stínu, vůdcové pojíjeli pivko a baštili guláš, jen já a můj muž jsme se střídali u Badyho a neustále mu házeli klacky do břehu, aby se unavil a nepištěl na vodítku.. Můj velký dík patří mému manželovi, který mě podporuje a pomáhá mi a i Tobě, že jsi mi poradil jak
na Badyho jít a hledat řešení situace v sobě...
Na zkušené v Německu aneb Jak taky mohou vypadat zkoušky z vodních prací
zaslala Marcela Brothánková
Můj „mladý“ ( ony mu budou už 4 roky, ale pořád je o 6 let mladší než jeho taťka, tak dokud tu bude taťka – a já doufám, že bude ještě dlouho - tak bude Robča pořád mlaďoch ) anglický špringršpaněl Robin pochází z Německa , tak jsme se rozhodli ( přesněji řečeno podlehli jsme naléhání německého chovatele), že poznáme jak se zkouší lovečtí španělé v Německu .
Začali jsme tím nejlehčím (podle mě ) a to vodními prácemi ( oni totiž moji špringři milují vodu a vodními pracemi začínal i Péťa , když tedy nepočítám vlohovky) . V květnu jsme si zajeli na víkend do Bavorska vyzkoušet si práci na živé kachně , tak jak ji chtějí vidět na zkouškách. Šlo to, Robča neměl proti živé kachně námitky ( ostatně pár honů na kachny už měl za sebou ) a tak jsme v září vyrazili na zkoušky .
Zkoušky byly 3 v 1 J . Na tom samém místě v ten samý den se konaly troje zkoušky, různé zkoušky mají totiž některé společné disciplíny, takže každý účastník dělal ty disciplíny, které odpovídali jeho zkouškám. My jsme tedy dělali vodní práce a navíc jsme neplánovaně zkusili i podzimky ( o těch v příštím článku ) .
A teď rozdíl oproti našim zkouškám z vodních prací : Pes má celkem 3 kachny , tedy o 1 víc než u nás, přičemž ani jedna kachna není rozmražená, všechny jsou vlastně teplé . První kachna pro prvního psa je zabitá před první disciplínou a tou je aport kachny z vody . Je vystřeleno , kachna je vhozená do vody a pes ji musí přinést a předat ( tedy jako u nás) . Pokud tuto disciplínu zvládne, následuje dohledávka kachny v rákosí. Pes i vůdce jsou někde , kde nevidí kam rozhodčí vhodí kachnu, kachna je vhozena do rákosí, pak je vůdce se psem přivolán rozhodčím , vůdci je naznačeno, kde zhruba kachna je a pes jde hledat. Pes je vypouštěn vždy z takového místa, aby k rákosí kde kachna je , musel doplavat přes hlubokou vodu, psa je možno povzbuzovat k hledání i mu ukazovat směr - je to tedy něco jako práce na hluboké vodě u nás, ale smysluplné , nikoli jen tak pro nic za nic. Jakmile pes kachnu dostane do nosu , nesmí se již dávat žádný povel, pes musí přinést a předat. Pokud zvládne pes i tuto disciplínu je puštěn k disciplíně třetí a to právě s tou živou kachnou. Pokud se mu kterákoli z těchto dvou disciplín nezadaří , není mu dovoleno pokračovat ve zkoušce. Zkoušku může ještě jednou někdy jindy opakovat, vícekrát ne.
Vůdce se psem zase musí někam, odkud neuvidí a rozhodčí vezmou živou kachnu, (mají svého chovatele „divokých kachen“, na vodní práce se smí používat jen plně vyvinuté kachny , které dokáží schopnost létat podle metody Prof. Müllera (papírové manžety přes jednotlivá letová pera jedné peruti) po krátkou dobu omezení. (2) Kachny musí již během chovu a/nebo držení být zvyklé ve vodě a rákosí, tzn. plavat, potápět se a prodírat se rákosím. Řádný odchov musí být od chovatele potvrzen. Kachny musí mít krátce před zkouškami možnost si promastit peří) na jednu letku ji něco dají ( nevím přesně co, přišlo mi to jako lepenka , kachna mohla vzlétnout, ale moc jí to nelétalo, takže po pár metrech přistála na hladině, každopádně to prý cca po 3-4 hodinách z té letky jde dolů, takže v případě, že by pes kachnu nenašel nebo by ji nevyhnal z rákosí, nijak by netrpěla) , rozhodčí vypustí kachnu, a když se kachna ukryje v rákosí , přivolají vůdce se psem a ukážou, kde zhruba kachnu pustili a pak už to je na psovi , najít ji, vyhnat z rákosí …. střelec ji střelí a pes ji čapne, přinese a odevzdá ( a tahle střelená kachna poslouží pro dalšího psa pro první dvě disciplíny) .